Přiznání

OK. Ani nečetla. A to prosím Děti z Bullerbynu jsou moje oblíbený.

No to já s Váma taky  

Děti z Bullerbynu byla v dětství jedna z mých nejoblíbenějších knih..

ted jsem nekde videla ukazku z deniku Astrid Lindgrenove, ktere vyjdou cesky ten nekdy, vypadalo to zajimave, takze jejim milovnicim doporucuju

Deti z Bullerbynu jsem poridila dceri k Vanocum a ted ji to ctu. Je nadsena a mne se to libi ale extra nadsena uz nejsem.

Haha. Na me jste na fb vykoukla uz kdysi davno pres znameho, ktery komentujte kde co. Pamatuji si, ze jste mela hezke krestni jmeno, ktere si tedy uz nepamatuji :) a pres stejneho znameho jsem na fb zahledla i @Dadoo. virtualni svet je malý :)

Přiznávám se, že jsem Pippi nikdy nečetla, kousky jsem zachytila ve školce nebo v TV. Děti z Bullerbynu jsem teď četla dětem. Myslela jsem, že je to nebude moc bavit, že je to spíš holčičí, ale spletla jsem se. Jsou nadšení z Lasseho.

No tak vono je to spíš pro ty děti, no

jsem ráno na základě týhle diskuze hledala doma jednu starou fotku, jelikož my s Pippi jsme včera slavily výročí, ale našla jsem pouze verzi bez knihy (dostala jsem knihu k narozeninám ve 2. třídě a měla jsem ji moc ráda, stejně jako ty Děti z Bullerbynu)

Láska v bílém pekle je úžasná, tu bych mohla pořád dokola. Název je děsný, asi měl a) přitáhnout diváky, b) všude poletující bavlna a c) aby se to nepletlo s Jihem proti severu. Jen nesouhlasím se závěrečnou líbací scénkou na nádraží, tu si vymysleli, v knize je něco úplně jiného (i když taky si vyznají lásku) - v kontrastu s tím, jaký to byl průšvih, když se Margaret na nádraží loučila s bráchou, to je úplně mimo. I když scéna je to krásná. Ale tehdy by něco takového prostě nešlo.

Vemte s sebou chleba a dám si s váma rande s radostí!!! :-)

Jinak já teda ani netušila, že Pipi je nějak zfilmovaná, ale teď koukám, že existuje i film o Dětech z Bullerbynu. Děti je milují, i syn :-)

Známí Švédi bydlí kousek od "Bullerbynu" a pořád nás zvou, je tam prý v rámci muzea restaurace, ve které lítá Karkulín a krade ze stolu koláčky! 

To je super, jsem pro zavedení funkce Saturnina do kavárny Slavia!

Tobě i Pippi všechno nej!

Já jako dítě znala Pippi jen ze seriálu, ale Děti z Bullerbynu, to byla moje bible, uměla jsem je málem nazpaměť a u některých pasáží jsem pokaždé řvala smíchy. Tak jsem byla ráda, že se líbily i mým dětem. Teď už z nich vyrostly, ale na CD si je ještě občas rády pustí.

já tohle zatraktivňování názvů nechápu, maximálně to pak uteče lidem, kteří to znají. Jako třeba film podle knihy Cit slečny Smilly pro sníh přeložený z originálu jako Stopy ve sněhu, no WTF?

"Všeobecně panuje skálopevné přesvědčení, že mladý muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky". Pýchu a předsudek mám děsně ráda. Film s Keirou se mi nelíbil, ta série BBC docela jo, ale já radši čtu :-)

Ovšem mísa koblih nutná!

Ty filmy jsem objevila před pár lety pro děti. Samozřejmě tam všichni a všechno vypadá jinak, než v mých představách a na obrázcích Heleny Zmatlíkové, ale mají moc krásnou atmosféru. Karkulína jsem jako dítě neznala. V dospělosti mi o něm vyprávěla kamarádka jako o své nej dětské knížce a mně byl z toho vyprávění strašně protivný.

No a přitom by se Cit slečny... mohl klidně jmenovat Láska v bílém pekle, že? :-)

my s pippi děkujeme. Karkulína mi četla máma ještě než jsem začala chodit do školy, moc se mi to líbilo.A pak jsem ještě měla moc ráda Bratry Lví srdce, byla to moje úplně první knížka půjčená z knihovny. Ale nikdy jsem neměla Ronju, dceru loupežníka.

To by patřilo k jeho pracovním pomůckám.