Přiznání

Tak to já se přiznám, že já vím skoro každou hovadinu. Mám odjakživa nepříjemný zlozvyk, že pořád něco čtu, včetně pochybných plátků. Přijdu na návštěvu, vidím časopisy a už jedu (včetně bulváru, co tam leží, všechno to spasu). To samé v čekárnách, na nádraží. Doma mi jede televize a u toho čtu zprávy na internetu.

Během olympiády jsem sledovala skoro všechny sporty - akvabely, gymnastiku, kola, judo, desetiboj,... akorát dráhová cyklistika mě moc nebaví, jinak to všechno konzumuju. V zimě krasobruslení a další a další.

Můj muž se dívá na snooker a na cyklistiku, všechny tour, co se jedou. Nechápu. 

teď se trochu bojím přiznat, že nevím, co je snooker...

edit: aha, kulečník, tak ten znám 

To nic, na jsem to taky nevěděla.  Dnes juž sem poučená, že snooker není billiard. 

To jsem taky dělala, dokud jsem si nepořídila čtečku, teď už se mi málokdy stane, že bych někde v čekárně sáhla po časopisech...(jednou jsem přečetla i jízdní řád, přísahám, to byla fakt krize!!). Ale jinak myslím, že ty díry ve všeobecném rozhledu (doufám teda že v mém případě jen co se sportu týká) má na svědomí hlavně absence televize. I když čtu informace na internetu (dokonce mám předplacené noviny), tak filtruju, ať už vědomě nebo podvědomě, zatímco televize (hlavně zprávy) vám všechno naservírují v kostce. 

no přesně, já jsem televizi zprovoznila minulej tejden po asi 7 letech a najednou jsem zjistila, že celý Česko žije biatlonem a biatlon je úplně všude, do tý doby jsem fakt vůbec nezaregistrovala, že se něco takovýho odehrává

Ze je cosi významného ve sportu zjistím vždycky, když přijdu k našim, a oni na mě začnou chrlit časy, výsledky, a zajímavé příhody z trati, a tiše předpokládají, že vím, o čem mluví.  

Přiznávám, že jsem v šoku z útoku v Berlíně. Ne, že by mi to jindy bylo jedno, ale po těhle vánočních trzích jsme ještě včera chodily s mamkou...Je to kousek od "našeho" hotelu a byly jsme tady už poněkolikáté. Normálně se mi rozklepaly nohy :(

Puvodne jsem se sem sla hrde priznat, ze se odmitam citit provinile kvuli tomu, ze jsem se dosud nesetkala s biatlonem (nemam televizi, sport me absolutne nezajima a jeste ziju v cizi zemi, a ani na jednom nehodlam v dohledne dobe nic menit, takze s tim, ze mi unikaji novinky z ceskeho sportovniho sveta jsem celkem smirena), ale jak ted ctu o Berlinu, tak na me padla chmurna nalada - je to strasne  Mame tam s tatinkem pratele; mam tam naplanovany nocleh pri navratu z CR... Nedovedu si predstavit,  jaké to musi byt pro rodiny obeti na zivotech, takhle pred Vanoci, uf

To chápu. Sestra se vrátila před pár dny. Zamrazí to. Berlín mám ráda, tak se mě to dotklo nějak víc. 

Prej málo přibírám, říkala mi dnes sestra u lékařky na kontrole... No tak jsem si radši dala k obědu svíčkovou, ke svačině skořicového šneka s kakaem a teď tak přemýšlím, co by mohlo být k večeři :-))

pribirani neres, je uplne jedno kolik priberes, pokud nedrzis nejakou hladovku. a hlavne ke konci ma tendenci se to rozjet a kazde kilo bude potreba zas setrast.

Vůbec neřeším, já se cítím dobře a miminko roste normálně. To byl spíš vtípek s tou svíčkovou.

V noci se pravidelně probouzím kolem třetí a nemůžu obvykle do čtyř usnout, asi trénink na kojení. Dneska mi ale tak kolem půl čtvrté začalo navíc kručet v břiše. Abych nemusela svítit v kuchyni, tak jsem si jen otevřela krabičku s čerstvě upečeným lineckým a zapíjela ho plnotučným mlíkem. Po tmě, ve stoje u linky, v půl čtvrtý ráno!! TO je panečku přiznání.

Já na vás včera myslela, jak jste trpělivá a pracovitá, péct to po pár kouscích v remosce...a vy si pak na to ani nerozsvítíte!  

Hm, tak o téhle větě si můžu nechat leda zdát, aby mi někdo řekl, že málo přibírám, natož lékař.

Ale mamce to její gynekolog říkal při prvním těhotenství taky, že málo přibírá. Tak si to pak u mě vynahradila i za ségru, že se jí pak prý všichni ptali, jestli náhodou nečeká dvojčata.

Mamka přibrala v těhotensktví asi 5 kilo a brácha vážil 4,5 kila. Neměla po porodu ani co na sebe.

Já se vůbec divím, že se doktoři do těch debat o váze pouští... Mně doktor stále zdůrazňoval, že málo přibírám a nakonec z toho bylo čtyřkilové dítě...Já přibrala celkem sedm a šla domů ve svých předtěhotenských džínách. Moje matka přibrala 30 kg a já měla 2,70... I tak byla do půl roku na své váze.

Přiznávám se, že jsem dnes na jediný mezi-svátkový den v práci. Měla bych redigovat, ale nejspíš nebudu dělat nic, maximálně si tak uklidím stůl. Včera jsme se s manželem dohodli, no - spíš "dohodli" - na rozvodu a přemýšlím, co bude, kde na to vezmu sílu a jestli je únosné to Baileys, co je ve firemní ledničce, načít už teď, anebo společensky vyčkat až do poledne. 

Nevím, jestli na tohle stačí Baileys, to se dřív zalepíš. Hodně sil!